Myšlenka dobrodružného volného pádu, při kterém Vás
před smrtí chrání pouze lano připoutané ke kotníkům,
není nová. Moderní fanoušci BUNGEE JUMPINGU (BUNGY
JUMPINGU) nacházejí své kořeny ve starobylé legendě,
kterou uchovává v paměti domorodý kmen na ostrově
Pentecost v souostroví Vanuatu v Melanésii v Jižním
Pacifiku.......
Existuje však několik různých verzí této legendy,
faktem však zůstává žena, jež se rozhodla uniknout před zlým
manželem. Vyšplhala na vysoký strom, kde si uvázala ke kotníkům
liánu. Manžel vylezl za ní, ale než se mu podařilo manželku
chytit, vrhla se střemhlav hlavou dolů. Muž skočil také, ale zabil se.
Žena přežila jen díky liáně přivázané ke kotníkům. Pak se již legenda
rozchází ve dvou verzích. Jedna tvrdí, že muži začali skoky provozovat
k obdivu odvaze, kterou žena projevila, druhá verze říká, že se muži
chtěli pojistit, aby je již žena nemohla oklamat. Tohoto obřadu se
smějí účastnit jen muži.
Časem se ze zvyku vyvinul rituál, kterým si domorodci pokoušeli
zajistit dobrou úrodu. Každý rok očistili svahy od všech větví a kamenů,
rozmělnili hlínu, aby mírnila dopad, a vztyčili skokanskou věž. Pro
západní civilizaci tento rituál poprvé zaznamenala expedice National
Geographic v roce 1950, která zvyk popsala jako skoky do hloubky z výšky
okolo 65 stop. V roce 1970 Kal Müller, další reportér National Geographic, jako první
cizinec vyzkoušel skok, při kterém se zastaví srdce. Doslova tak Müller
rituál popsal.
"Lano bylo vypočteno s neobyčejnou přesností," vyprávěl Müller."Má
hlava se při dopadu téměř dotkla země a skončil jsem jako ve veliké
houpačce. Kupodivu mi to nevadilo. Vzrušení úplně přehlušilo jakékoliv
fyzické nepohodlí."
Müllerův skok byl první. Z hlediska současného Bungee jumpingu však
velmi nepohodlný. Liána má totiž průtažnost pouze na 110%, tzn. že se
ve spodní úvrati skoku protáhne o zmíněných 10%. Což je velmi náročné
na páteř a veškeré kloubní jamky.V roce 1979 se nové myšlenky ujal Klub
Nebezpečných Sportů z Oxfordské university ve Velké Británii. Ti
zorganizovali skok ze 75 metrů vysokého mostu Clifton Suspension v
anglickém Bristolu. Tento seskok však nebyl legální a tak David Kirke a
Chris Baker byli pokutování částkou 10 liber. Potom tuto myšlenku vyvezli
za Atlantik a v Americe skočili z Golden Gate bridge v San Francisku a z
mostu Royal Gorge v Coloradu. To byly počátky Bungee jumpingu v U.S.A.
V roce 1987 vzbudil tento extrémní sport obdiv u Novozélanďana A.J. Hacketta.
Tento Novozélandský nadšenec uskutečnil jako první a zatím i poslední seskok
z Eifellovy věže. Tento seskok však rovněž nebyl legální a A.J.Hackett byl
po seskoku zatčen francouzskou policií. V témže roce vznikly první obchodní
organizace zabývající se Bungee Jumpingem. Na Novém Zélandě byl tímto obchodníkem
právě A.J.Hackett a ve Spojených státech Petr a John Kocklemanovi. Systémy
amerického a novozélandského systému se velmi liší. V České republice se však
využívá kombinace těchto dvou systémů.
Zatímco americký způsob využívá dvojího zabezpečení a delšího volného pádu,
novozélandský způsob je extrémnější, jelikož využívá pouze jednoduchého zabezpečení
a skok je o hodně pohodlnější než americký. Při americkém způsobu se využívá takzvaných
mill-cords, což je elastický materiál využívaný americkým námořnictvem na letadlových
lodích při brždění letadla. Jeho pružnost je pouze okolo 180%, tzn. že se
protáhne o 80%. Tzn., že při seskoku z 50 metrů a délce elastického materiálu okolo
20 metrů, trvá volný pád celých 20 metrů a při maximálním zatížení se dostanete do
hloubky okolo 36 metrů. Naopak novozélandský způsob využívá elastičtějšího materiálu.
Při seskoku z 50 metrů se totiž využívá bungy lana dlouhého pouze 12 metrů. Tzn.,
že volný pád trvá pouze 12 metrů, ale brždění je daleko pohodlnější, jelikož průtažnost
tohoto materiálu je okolo 350%, což znamená že se protáhne o 250% a vy se tak při
maximálním zatížení dostanete o 6 metrů níže, to jest do hloubky 42 metrů.
Z Bungee jumpingu se po té zrodil i Bungee katapult, což je katapultace ze země do výšky.
Při této disciplíně nepřekonáváte skoro žádnou hranici strachu, jelikož nestojíte ve výšce
a neděláte vy ten první krok do neznáma. Zde jste připoutání k pevnému bodu na zemi a jste
pevně v rukách instruktora, jež Vám odpočítá start do nepoznaných výšek.
Milovníci Bungee jumpingu však překonávají veškeré hranice strachu a odvahy tak, že své
skoky vylepšují o zážitky, jež jsou na samé hranici vrcholu Bungee jumpingu. Skáče se z jeřábů,
balónů, mostů, ale i budov. Právě A.J. Hackett skočil jako první z budovy bursy, při jejímž
seskoku se dotkl rukou prosklené střechy jedné z nižších částí komplexu. Právě tak posunul
Bungee jumping na maximální hranici. Pro začátečníky je Bungee jumping naprosto bezpečným sportem, ačkoliv je
považován za jeden z nejbezpečnějších extrémních sportů. Ve skutečnosti je Bungee jumping
daleko bezpečnější než jízda autem či přecházení silnice. V České republice se tak stali zatím
jen dva vážnější úrazy, přičemž k oběma úrazům došlo při seskoku z jeřábu na základě chyb, jež
udělali instruktoři.
Při tomto sportu dochází k nezvyklému namáhaní kloubů, páteře a srdce a proto by ho neměli
podstupovat jedinci po operaci kolen, páteře nebo při srdečních potížích a dalších zdravotních
poruch zde stručně vyjmenovaných:
- kardiovaskulární onemocnění
- onemocnění dýchacích cest
- stavy po úrazu
- omezení pohyblivosti
- vážnými poruchami krevního tlaku
- stavy po infarktu
- onemocnění nervového systému
- epilepsií či cukrovkou
- vadou páteře, závratěmi
- duševními poruchami
- vážnou oční vadou
- chorobou vnitřních orgánů
- stavem po operaci
- v těhotenství
- jinými vážnými poruchami
- nebýt pod vlivem alkoholu
- nebýt pod vlivem toxických látek
- být starší 18 let nebo mít souhlas svého zákonného zástupce
|